Komentáře: 3. Dopis na rozloučenou

Od: Miloš Vorel

Miloš Vorel — Wed, 05 Aug 2020 23:32:42 +0000

Jooooo…
Pokud Roman Horký na úvod téhle písničky říká, že cca kolem r. 2002-2003 se víc ve zprávách objevovaly informace o lidech, kteří se vlastní rukou rozhodli odejít z tohoto světa, tak asi na tom něco bude? Nevím jak ve zbytku republiky, ale v Praze u hasičů jsem to nějak podprahově registroval, že je toho asi víc. Jestli to bylo i jako následek psychického stresu po povodních r. 2002, kdy spousta lidí utrpěla velké materiální a existenční ztráty (?); na některých místech, kde jsme museli zasahovat, to bylo dost apokalyptické… Nevím, každopádně už i mně to začínalo nějak vnitřně vadit a vyvrcholilo v r. 2004, kdy byla i minimálně 1 osoba taková, o jaké se zpívá v písničce. Zde to byla žena, matka od několika malých dětí, která i byla na léčení v Bohnicích, kam ji dostala, kvůli obavám o její život, její rodina, odkud ji po čase propustili, že už je stabilizovaná. Takže asi cca po 14 dnech doma, údajně stabilizovaná, si nakoupila domů kanystry s hořlavinou, a když manžel s dětmi nebyl doma, v ložnici se polila od hlavy k patě a zapálila. 🙁
Vyhořel jejich byt i částečně byt nad nimi, než to hasiči stačili uhasit. A ona… detaily rozvádět nebudu. Stačí, že si stále živě pamatuji fotky, které jsme tam kvůli vyšetřování příčin požáru museli nafotit. A pak na podzim, v noci nad ránem jednoho mrazivého dne v listopadu to korunoval jeden z posledních „skokanů“ na Nuselském mostě, než tam město nainstalovalo zábrany, přes které se už mnohem, mnohem hůř leze na okraj zábradlí nad propast Nuselského údolí. Údajně 17ti letý kluk, co mu prý zemřela máma, se kterou vyrůstal, a on zůstal na světě sám a chtěl za ní. Málem se nám ho podařilo po několika hodinách vyjednávání a přesvědčování chytit, ale hasičovi, co po něm sáhnul, proklouznul mezi prsty hasičských rukavic…
Nebyl mrtvý hned, i když dopadl do ulice přes dráty tramvajových trolejí. A my museli čekat, až vydechne naposledy, aby se tělo mohlo předat pohřebákům a vodou se spláchla krev z ulice.
Že lidi umírají při různých dopravních nehodách, požárech, pracovních úrazech, nechtěných a nečekaných pádech, zavaleni v nezajištěných výkopech či ve zhroucených budovách po různých výbuchách či neumětelských rekonstrukcích a demolicích, na to jsem si nějak po cca 25 let zvykal, ale pak už mi to setkávání se s paní Zubatou začalo vadit a za pár let jsem z toho i na čas onemocněl. Naštěstí jsem neměl vlastno-sebevražedné sklony, jen hlubokou melancholii a když bych umřel, bylo mi to nějak jedno, jak jsem na životě nelpěl.
Hasiči-šéfíkové mne pak po uschopnění raději donutili odejít, že už jsem pro hasiče nepoužitelný…
Někteří mí kolegové ale odešli po těhle různých zážitcích ze světa i vlastním přičiněním – prostřelili si hlavu nějakou střelnou zbraní či se vlastnoručně oběsili. A asi bych měl do téhle statistiky započítat i kluky, co se sice vlastnoručně nezamordovali, ale vlastnoručně uchlastali? Jak se snažili neumětelsky řešit stres a občas otřesné zážitky, kterým jsou záchranáři vystaveni? Pokud je někdo normální empatický jedinec a ne žádný sociopat, tak ho to po několika desítkách let služby musí poznamenat.
Tuhle písničku se jako text určitě učit nebudu, ale akordické harmonické a rytmické postupy ano, to se někde někdy zúročí. 🙂

Od: Novák Jiří

Novák Jiří — Mon, 03 Aug 2020 10:20:40 +0000

To je moc pěkné vysvětlení, pane Vorle. Díky za něj.
Ono se jinak hledí na problémy, když je člověku hej … a úplně jinak, když je úplně na dně (ať fyzickém, nebo psychickém).

Od: Miloš Vorel

Miloš Vorel — Sun, 02 Aug 2020 12:15:30 +0000

Sice Vám fandím a chápu myšlenky, představu a záměr, že by tahle písnička mohla někomu pomoci, že si třeba vlastní rukou neublíží až tak, že jeho fyzická schránka ukončí existenci na tomhle světě, ale asi každý psycholog a psychiatr, co se zabývá sebevražednými sklony u lidí, by k tomu podotkl, že bohužel to takhle většinou jednoduše nefunguje. 🙁
Při pobytu u hasičů jsme často museli jezdit k různým nešťastníkům, kteří byli v situaci, že si chtěli sáhnout na život stojíce třeba někde na hraně střechy či mostu, skály, okna apod., a než svůj čin dokonali, když se nám a vyjednávacímu týmu od Policie či Záchranky nepodařilo je přesvědčit, že je možnost jejich problémy řešit jinak, měl jsem příležitost poslouchat, pokud s námi alespoň trochu komunikovali, co se jim honí v hlavě a proč jsou až tam, kde nyní jsou…
Občas se i povedlo je od sebevražedného úmyslu odvrátit, ale v některých případech to později znovu udělali a už dokonaleji. 🙁
Ta lidská psychika, to je obrovský, skoro až neuchopitelný prostor, v němž často běžná životní logika a realita neplatí. Ale hodně v něm platí, že svět a situace v něm vidíme podle toho, jaké „obrazy“ v sobě máme. A hrozně těžko se mění v hlavě obrazy někomu, kdo tam má jen ponuré, neveselé a těžké malby a kresby a pocit bezmezné samoty uprostřed hlučícího davu. Jak mi jednou prozradila známá, která pokus o svou sebevraždu přežila, jinak citlivá a vnímavá výtvarnice, to je prý taková hrozná, až úporná fyzická bolest, to psychické trápení, že to nejde vydržet a nedá se před tím nikam schovat či uhnout. Jediný únik z té bolesti pak člověk vidí v odchodu z tohoto světa. On už nechce dál trpět nesnesitelnou bolestí. A vůbec ho nějaké teologické kategorie a názory na to, jestli je to hřích, v tu chvíli nezajímají.
Mám za to, že tu psychicky fyzickou bolest neodstraní jen pobývání s nějakou písničkou, příjemnou situací, náladou apod., bohužel. 🙁 A můj osobní názor po zkušenostech a kontaktu se sebevrahy je ten, že to žádný hřích není.
Spíše je pro tyto nešťastníky, a vůbec pro všechny kolem a každého z nás, přínosnější přiznat si a pochopit včas, že to není žádný můj nedostatek, méněcennost a slabost, pokud se do psychických problémů dostanu, a nějakou odbornou pomoc včas vyhledat. Pokud budu mít štěstí na schopného odborníka, mám ještě naději, že si třeba na život nesáhnu, protože už budu umět s tím nějak pracovat.
Člověk s psychickými problémy není žádný dement a blázen, jen momentálně se mu ztratilo ze života světlo, za kterým by mohl jít, které by ho vedlo…
Asi s tímhle širším vysvětlením by bylo dobré, pokud tu písničku budete někde hrát, to takhle uvádět.