Od: Miloš Vorel

Miloš Vorel — Fri, 01 Nov 2024 22:40:26 +0000

Při vším mém obdivu k textařským schopnostem Romana se ale ve 2. sloce nějak tématicky, obrazně a smyslově ztrácím v „z vřeteny oblak nabrousit klíč.“
Nějak mi to přijde takové strašně krkolomné a z vyznění imprese, kterou ta 2. sloka má vyvolávat, mi to úplně vypadává. A „z vřeteny“ mi implikuje ženský rod, ale já přitom znám jen „to vřeteno“ jako střední rod. A to mne pak při poslechu a vnímání proudu písně ruší ze soustředění.
Nebo jen nechápu, no.
Poprvé jsem dneska použil možnosti smyčky v přehrávači a mnohokrát si tuhle sloku pouštím a pro sebe zpívám (zpívám si s Romanem… 🙂 ) a prostě mi to nějak neleze do huby.
Mně tam sedí spíš třeba „jen já mám s sebou ten zašlej klíč.
Takže já si tam budu zpívat, když bych to někde zpíval:
…
Vzpomínky táhnou daleko pryč,
jen já mám s sebou ten zašlej klíč. Do časů šitých zlatou výšivkou, s báječnou vyhlídkou.
…
Ale nebude to vzpomínka na mého otce, ten 35 let dělal, že nejsem, když od nás v mém mládí odešel, a vzpomněl si až teprve když už hodně zestárl a byl na tom zdravotně dost špatně, tak najednou se ozval. A dělal, jako kdyby těch 35 let vůbec nebylo…

Komentáře: 2. Na rozhledně

Od: Miloš Vorel